podzimní update

Kdo by to byl čekal, že od dosažení osmnáctin pocítím takovou změnu. 

Krom toho, že zažívám v posledních dnech krom nemoci a více volného času na přemýšlení, než o který bych stála, zároveň hodně emočně vypjaté období, se mám poměrně fajn. 

Z ničeho nic mi v hlavě hráblo a sama od sebe jsem se začala tak nějak stravovat zdravěji, aniž bych to nějak zvlášť ovlivnila. Hromada bonboniér a čokolád z narozenin jsou sice lákadlem, které mám neustále na očích, ale já jsem snad dokonce i líná to rozbalit, natož to jíst.

Neuběhl ani měsíc a já jsem v jednom kole. Nejdříve jsem byla ponořená do mailů v rámci reklamace nabíječky, to ještě šlo, jednají s vámi na profesionální úrovni a jde vidět, že jde o suverénní prodejce, překážky jdou rázem stranou. Hned na to jsem začala řešit brigádu na příští léto v Amsterdamu, to krom mailů zahrnuje i telefonáty a osobní pohovory, vyřizování a k úředníkovi má pak člověk blíž, než si myslí.

Srovnala jsem si priority a zjistila, že pro mě Amsterdam není číslo jedna. Tak nějak můžu ke stejným penězům přijít i tady a nebýt stovky kilometrů od domova, což hraje docela podstatnou roli v rozhodování. 

Když jste náctiletá holka, nabídka k výjezdům s cizími lidmi, alkoholu a pařbám všeho druhu je něco jako vykoupení, do kterého jdete beze slov. Já se tohohle ale už krapet přejedla, to sice neznamená, že s tím odteď přestanu, jen tím nechci trávit celé léto. O mých víkendových výjezdech se rozvykládám někdy příště. 

Už letos jsem zažila, co to je žít dva měsíce mimo domov, loni jsem žila s cizím lidmi jen něco málo přes týden, a i když to jsou zážitky na celý život, tohle poznávání mám teď v rámci brigády jak na běžícím pásu. Prostě jsem si uvědomila, že chci změnu - že chci trávit čas s lidmi, které znám a pracovat na tom, abych je tím neustálým poznáváním nových lidí příliš nezanedbávala a nedejbože o ně úplně nepřišla. Už jsem si stihla všimnout, že se chodím bavit spíše s holkami z práce, ale v tom hraje roli nejspíš i to, že ani jedna z mých kamarádek nemá osmnáct.