nával otázek

Mám teď pondělní večer a připravuju se na zítřek. Z minulého článku už víte, že jedu na brigádu. Sraz mám o půl sedmé ve městě, takže vstávám v pět, vypadla jsem ze cviku, ale snad to ještě zvládnu. Během hovoru s řidičem jsme se domluvili, že místo toho, abych se večer vracela, přespím na bytě. Jenže domluvili jsme se stylem, že netuším, jestli si to mám domlouvat i s někým jiným a nebo jestli to prostě platí a zítra budem čarovat. Organizace firmy přijatelná, ale zároveň tragická. 

 Zabalila jsem si oblečení na více dní, nakoupila trochu jídla a budu doufat, že se to obejde bez větších komplikací. Netuším, jestli budu na bytě... a pokud ano, netuším s kým. Nesnáším chodit odlíčená před cizími lidmi, je to pro mě poměrně nepříjemné, a tak tady máme další překážku.
Dokážete si představit, jak momentálně šílím? 

Všechen ten zmatek zažívám jen díky tomu, že se jedná o první brigádu, kde s sebou nebudu mít nikoho, koho znám. Zítřek tedy bude buďto velký propadák a nebo nejlepší zkušenost, kterou jsem doposud zažila, uvidíme. Report dostanete hned po mém návratu!

Kdyby se jednalo jen o jeden den, tak tolik nezmatkuju, ale čtyřdenní dobrodružství, to bude pane jo o hubu. 

Což mi připomnělo můj letošní výlet do Znojma, teda... můj... on to byl spíše výlet třídní. Město je to nádherné, oblast vinařů, pohlazení na duši. Přesně na tyhle myšlenky jsem potřebovala najet. 

Prostě zkusím odhodit strach, jednat spontánně a improvizovat, co mi zbývá.